Mnichov - místo války si vybrali hanbu

„Je to hrozné, ale mám před sebou samé nuly ! “ To bylo Hitlerovo hodnocení premiérů Chamberlaina a Daladiera v Mnichově 1938. Z premiérů Británie a Francie se stali jen Hitlerovi poslíčkové špatných zpráv. Západní politici předvedli na Československu (ČSR) své koloniální praktiky, nepárali se s námi, naopak s Hitlerem si podali ruce, ČSR jim překáželo !

Máme zapomenout ? Mnichov 1938 pro nás zůstává symbolem zrady západních spojenců. Vedu možná kacířské řeči vím, že dnešním pravidlem je, tyto události příliš nepřipomínat. Jsme přeci s Německem v EU, i v NATO, … Kolik toho, ale ví o té době vysokoškolák ? Ani z dnešního smířlivého pohledu nelze zapomenout na mnichovské ponížení v září roku 1938 i na následnou německou okupaci v březnu 1939. Je to již 83 let, kdy Velká Británie a Francie se sklonily před Hitlerem. Dravec se však nespokojil touto obětí, Hitler dostal zelenou…

Do historie mnichovské zrady vstoupila prozíravá slova poslance, pozdějšího premiéra Winstona Churchilla, který odsoudil tuto dohodu a prohlásil „ v Mnichově jsme si mohli vybrat mezi hanbou a válkou. Vybrali jsme si hanbu a stejně budeme mít válku !“ Tak se i stalo.

Dnešní politickou módou je nepřipomínat, že Mnichovské dohodě předcházela jednání, britského premiéra Chamberlaina 15. a 22.září přímo s  Adolfem Hitlerem, na nich se rodil smutný osud Československa (ČSR). Samotný Mnichov byl už jen závěrečnou tečkou.V Mnichově s ním bylo dokonce jednáno, jak s poslední africkou kolonií, k jednání nebylo ani přizváno. Naši zástupci byli na chodbě, či někde v zapadlém salonku, jen stroze seznámeni s tímto rozhodnutím, dokonce pod vyhrůžkou, že odmítnutí této dohody by mělo pro ČSR nedozírné následky. Pod tímto nátlakem, Československo přijalo diktát, jiné cesty ani nebylo. Statisíce našich občanů bylo vyhnáno z pohraničí. Okleštěné Československo ztratilo 30% své rozlohy a 34 % obyvatelstva. Na obsazeném území zůstalo přes milion občanů české, slovenské a rusínské národnosti.

1.10.1938 za dohledu Anglie a Francie, začalo porcování ČSR. Vedle Německa se na tomto aktu přiživilo se svými územními požadavky i Maďarsko a Polsko. Mnichov se stal jen předehrou k následné okupaci ČSR. Přesto v těchto týdnech ponížení se rodili hrdinové domácího i zahraničního odboje, v následných letech umírali právě za tu Británii a Francii. Bojovali na východní frontě, osvobozovali Ukrajinu, Polsko, Slovensko. Osvobodili i naši vlast. Mnichov nám ohnul páteř, cítíme to dodnes. Velice často žmouláme čepici před novou vrchností. Také láska k vlasti budí u mnohých podezření…

Mnichovskou dohodou byla pootevřena cesta na východ. Dalším státem německé expanze se stalo Polsko. I zde sehrála západní diplomacie svou roli ústupků, pro uspokojení německých územních požadavků vůči Polsku. Německo nečekalo, předvedlo v Polsku své nemilosrdné pojetí války. Velká Británie a Francie se před Hitlerem obdobně jako v Mnichově, přikrčily. Jejich vyhlášení války bylo jen papírem. Začala druhá světová válka.

Celkový pohled na krátkozrakost politiky Anglie a Francie, vůči Hitlerovi, nakonec vedl Stalina v srpnu 1939 k tak často medializovanému jednání s Německem. Tedy ke známému „Paktu Molotov – Ribbentrop“. Tento pakt byl důsledkem mnichovanské politiky ústupků Anglie a Francie. Mnichov 1938 byl pro Stalina varováním s tím, že na Velkou Británii a Francii, jako na spojence, se nelze spolehnout.

Přemysl Votava

(Národní socialisté)